Příteli chvátej
By
Jednou z nejčastěji využívaných, ale i zneužívaných služeb je záchranná. Žluté sanitky jsou neodmyslitelně spjaté s bolestí, utrpením a nadějí. Nadějí, že přijedou včas a pomohou. Pomohou nemocným, bolavým, zraněným. Pomohou při autonehodách stejně jako při záchvatech žlučníku. Všichni od nich čekáme zázrak. Čekáme, že až dorazí, bude po problému. Často naše jediná pomoc trpícímu je právě vytočení chronicky známého čísla. Sami nejsme schopni zareagovat na zraněného člověka, nejsme schopni sebezapření a první pomoci.
Záchranáři jsou každý den vystaveni adrenalinové práci zvané zachraňování života. Je to služba lidem, je to poslání. Ne každý na to má. Ne každý ví, co tahle práce vůbec obnáší. Často ve snaze pomoci, riskují i vlastní bezpečnost. Dnes a denně se z médií a jiných dostupných zdrojů dozvídáme, že byli napadeni podnapilým pacientem.
Věříme, že jejich pomoc nebudeme muset nikdy využít. Ale když je hodně zle, čekáme na ně jako na zázrak. Většinou se jedná o empatické, asertivní osoby, co jsou zvyklí na ledacos. O to víc je zarážející, že ještě stále někoho baví jejich práci využívat a zneužívat. Takové jednání by mělo být trestné!
Další samostatnou kapitolou jsou řidiči. Mnoho z nich dodnes neví, jak vytvořit a že vůbec existuje záchranářská ulička, neakceptují varovné houkání a je jim jedno, že někomu jde o život. Že zrovna hraje o všechno, hraje vabank a zítra můžeme stejnou hru hrát my! Buďme alespoň na chvíli lidmi, dejme šanci žlutým houkačkám dovést pacienta včas! Nekomplikujme život jiným, když to není potřeba.
Záchranářství má u nás dlouhou historii. Začínalo v plenkách, postupně si vydobývalo jméno, prestiž a dnes? Dnes jsou vozy vybaveny moderními přístroji a diagnostickými jednotkami. Jsou připraveny na všechny pacienty, jsou připraveny ve dne, v noci, kdykoli zareagovat na aktuální prosbu o pomoc!