Krása na několik způsobů
By
Pro každého je krása jiná, co člověk, to názor, co doba, to jiný trend. Otázka je, co je opravdovým ideálem krásy, zda to, co je v módě dnes, u pánů vypracovaná vysoká postava a uhlazený vzhled, u žen dlouhé nohy, úzká pas a velká prsa nebo přirozená krása bez zásahu plastických chirurgů.
Je jasné, že na první pohled každého zaujme vzhled, pak teprve to ostatní – gestikulace, řeč, mimika, styl oblékání, vyjadřování. V přírodě můžeme u spousty živočišných druhů vidět, že samec je daleko barevnější než samička, právě proto, aby ji měl na co nalákat. Dáno je to tím, že ve zvířecím světě samci své protějšky lákají na svůj vzhled.
Ať chceme nebo ne, součástí přírody jsme pořád, a tak některé „zvířecí“ instinkty někde hluboko má v sobě každý. Urostlý muž tak přirozeně na ženu působí jako ochranitel a útočiště v případě nebezpečí. Přísněji vypadají ti, co mají vousy a ostře řezané rysy, zároveň působí i „nebezpečněji“. U pánů tvorstva snad k žádným velkým změnám z pohledu žen při stanovení ideálu mužské krásy nedošlo. V posledním století snad možná pod tíhou filmového průmyslu, kdy se na plátnech kin objevovaly různé typy herců a hereček, se ideál krásy přibližoval právě jim a nejeden či nejedna se jim snažili podobat, ať už stylem oblékání nebo účesem. Muži střídavě obdivovali ženy velmi štíhlé, bez jediného gramu tuku, o pár let později naopak typy kyprých tvarů. 
Co je ale jisté, že tak, jak se vrací určité módní kousky, vrací se i ideály krásy. Štíhlost střídá zdravá, plná postava, vousy holá tvář, dlouhé vlasy se zkracují, kulmují nebo zase narovnávají, prostě je to nekonečný kolotoč a ať už do daného ideálu spadáte nebo jste mu na míli vzdáleni, důležité je, zůstat sami sebou, být zvláštní a jediní na světě a ne být něčí pouhou dobře napodobenou kopií. A to by měl být pravý ideál krásy.